Památník ve městě Černobyl

Začněme citátem z Bible – Nový zákon, zjevení Janovo, „Apokalypsa“:

… A třetí Anděl zatroubil a spadla z nebe hvězda veliká, hořící jako pochodeň, a padla na třetí díl řek a do studnic vod. Té pak hvězdy jméno bylo Pelyněk. I obrátil se třetí díl vod v pelyněk a mnoho lidí zemřelo od těch vod, neboť zhořkly.

Česky – pelyněk
Ukrajinsky – černobyl (чорно́биль)

Co si vybavíte, když se řekne Černobyl? Všichni asi víme, že je tam bývalá jaderná elektrárna, která v osmdesátých letech vybouchla. K tomu nás napadnou slova-strašáci jako výbuch, radioaktivita, opuštěné území.

Mnoho lidí neví o moc víc než to. Ví se, že v okolí nežijí lidé a že města, která tam byla, byla opuštěna. Méně známou, i když logickou skutečností je existence zakázané zóny kolem elektrárny. Ta má poloměr 30 km, smí se do ní jen na oficiální povolení a platí tu určitý režim. Je to Zóna téměř bez lidí. A tak je to už 30 let.

Po takové době už je vidět, jak si příroda pomalu bere území Zóny od lidí zpět. Pripjaťské bažiny, které byly od 60. do 80. let vysoušeny, se znovu začínají plnit vodou, zvyšuje se rozmanitost volně žijící zvěře i rostlin. Opuštěná města jsou postupně pohlcována lesy. Přestože se organizmy musejí vypořádat se zvýšenou radioaktivitou v celé Zóně, příroda si s tím, jak se zdá, poradí. Je to zvláštní místo, jaké druhé na Zemi není.

Proto do Zóny jezdí mnoho turistů. Není to jako luxusní výlet do pětihvězdičkového hotelu u pláže. Zóna kolem černobylské elektrárny místo toho nabízí opravdu neopakovatelnou atmosféru. Nejedete sem, abyste viděli něco oku lahodícího. Naopak se jedete koukat na rozpadlé baráky a na to, co se stane, když z města odejde člověk. Navíc je tu všudypřítomná trocha adrenalinu, který ve vás vyvolává neustále pobzukávající dozimetr a vědomí, že když se nebudete držet s průvodcem, tak se opravdu můžete nachomýtnout na nějakém hodně zářícím místě. A to určitě nechcete. Jinak se co se týče ozáření se dvoudenní pohyb v Zóně zhruba rovná desetihodinovému letu v letadle.

My jsme do Černobylu jeli v dubnu 2016, těsně před 30. výročím havárie. Reakce lidí byly dvojího druhu. Jedni říkali „Co blázníte? Proč zrovna tam?“. No a druzí: „Jé, vemte mě s sebou!“ Jak už jsem psal, výlet do Černobylu není úplně normální dovolená. Ani po mnoha měsících nevím, jak bych ji někomu doporučil. Je to takové místo, kam člověk jede prostě proto, že je chce navštívit. A pokud tuhle touhu sám necítí, těžko ji v něm vzbuzovat.

Turista se v Zóně musí pohybovat s oficiálním průvodcem, od kterého se také dozvídá nejrůznější informace. Odjíždí pak odsud nejen prodchnutý geniem loci, ale také už ví něco o těch zmíněných strašácích: radioaktivita – co to vlastně je? výbuch – co se tam vlastně stalo? opuštěné území – jak vlastně Zóna vznikla, jak to v ní chodí a jaká je budoucnost? Abych si je uchoval i do budoucích let, vydoloval jsem pár takových poznatků ze své chatrné paměti, a sepsal sem. Jestli chcete příště vědět, o čem je řeč, až někdo řekne Černobyl, můžete si je také přečíst.