Po havárii byla kolem elektrárny vytvořena zakázaná zóna, kam je omezený přístup lidí. V měsících následujících po havárii tu byly celé obce srovnány se zemí, zasažené budovy byly zbourány a zakopány do země, byly vybagrovány celé oblasti kontaminované zeminy.

Velká část zvěře byla po havárii vybita, aby nešířila zamoření za hranice Zóny, nebyla tam např. lovena a konzumována.

• 10km zóna

vnitřní okruh nejvíce zasažený radioaktivitou. Teoreticky by tu nikdo neměl žít, nicméně někteří původní obyvatelé chtějí dožít „doma“ a na vlastní riziko se sem vrátili. Celkem jich tu žije několik set. Průměrný věk lidí žijících v Zóně je prý 65 let.

• 30km zóna

vnější okruh, který byl zasažený méně. Některé obce zůstaly a dokonce v nich žijí lidé. Ti spravují samotnou Zónu a také pracují v elektrárně. Celkem jich tu žijí jednotky tisíc.

Pro pohyb v Zóně platí určitá pravidla: Je potřeba neustále nosit dlouhé nohavice i rukávy (i v létě), před každým jídlem si důsledně mýt ruce, nemanipulovat s předměty bez kontroly zamoření, nic nepokládat na zem, nesahat na vegetaci ani zvěř, na otevřeném prostranství nejíst a nepít.

Tato pravidla mají dodržovat i trvalí obyvatelé Zóny. Ti by navíc neměli v Zóně pěstovat plodiny ani chovat zvířata, všechno jídlo by mělo být dovážené z území mimo Zóny. Většina však tato pravidla nedodržuje důsledně, někteří je vyloženě ignorují.

Kontroly vstupu

Turistům, vědcům, apod. je do Zóny umožněn vstup jen s povolením úřadů a v doprovodu oficiálního průvodce, který zná kontaminovaná místa a umí se jim vyhnout.

Při každém vstupu do Zóny je potřeba se prokázat dokladem a povolením. Při každém výjezdu ze Zóny musí jak lidé, tak dopravní prostředky projít kontrolou kontaminace. Tyto kontroly jsou při výjezdu z 10km zóny i při výjezdu z 30km zóny.

Stalkeři

Stalker je člověk, který do Zóny chodí „na vlastní pěst“ bez oficiálních průvodců. V minulosti tu většina lidí rabovala, co se dalo. Prakticky tu již není nevyrabovaný dům, v Pripjati neexistuje jediný byt, kde by zůstalo vybavení, všechno cenné lidé odvezli – přes to, že to může být zamořeno radioaktivitou. Rabovat se začalo hlavně po roce 1991 po rozpadu SSSR, kdy Zónu nějakou dobu nikdo nehlídal.

Někteří stalkeři tu ale naopak uklízejí a Zónu a její nebezpečné oblasti mapují a dokumentují.

Některá zajímavá místa Zóny

10km zóna

• Jaderná elektrárna Černobyl
• Pripjať (město duchů)
• obec Kopači

Původně tu žilo 1114 obyvatel, byli evakuováni 3.5.1986. Z obce zbyla jen chátrající mateřská školka, kam jezdí turisté, ostatní budovy byly strženy.

Podobný osud potkal většinu obcí v 10km zóně.

• Červený les

Les bezprostředně přiléhající k elektrárně. V týdnech a měsících po havárii tamní stromy následkem ozáření zčervenaly. Dodnes jde o jedno z nejvíce zamořených území v Zóně. Na některých místech se vyschlý porost ani nerozkládá, protože radioaktivita zabíjí bakterie, které to za normálních okolností zajišťují.

Existence Červeného lesu je jedním z důvodů, proč je v Zóně udržována hasičská jednotka a jsou tu přísná pravidla ohledně manipulace s ohněm. Případný požár by totiž znamenal rozsáhlý únik radioaktivního prachu do ovzduší. Červený les nesmí hořet.

• Radar Duga-3

30km zóna

• Černobyl

těsně před vstupem do 10km zóny. Dodnes tu bydlí lidé, funguje tu obchod, pošta, obecní úřad, hotel. Jelikož se nesmí kopat do země, inženýrské sítě jsou vedeny po povrchu. Obydlené jsou jen některé domy, ty ostatní chátrají.

Tak jako v celé Zóně tu lidé musejí dodržovat pravidla oblékání, stravování, pohybu mimo budov. Např. při každém vstupu do jídelny musejí všichni projít detektorem radiace.

• Hřbitov techniky

Zamořená technika, která po havárii operovala v okolí elektrárny, nebo která likvidovala kontaminované oblasti v celé Zóně, byla původně odstavena na jakési obrovské improvizované parkoviště. Nicméně začala se ztrácet – lidé ji kradli a používali po celém území Ukrajiny bez ohledu na nebezpečí.

Proto byla rozřezána na kusy, ty jsou nahromaděny na jedné velké „skládce“ a postupně jsou pohřbívány pod zem.

• Zálesí

Vybydlená obec. Její domy nebyly strženy, ale nikdo tu nemůže žít. Dnes je zcela zarostlá vegetací, zchátralé domy se rozpadají.

To je obvyklý osud obcí v širší 30km zóně.

Současný život v Zóně

Jelikož oblast kolem elektrárny Černobyl opustil člověk, příroda ji znovu přizpůsobuje přirozenému stavu. Daří se tu celé řadě ohrožených druhů rostlin i živočichů. Např. jsou tu vlci, bobři. Byli tu vysazeni také koně Převalského.

U většiny zvířat, ale i rostlin je zvýšená kontaminace, nicméně zejména větší druhy s ní dokáží žít. U některých druhů byly ale zaznamenány určité změny v přirozeném chování. Např. v Červeném lese odumřelý porost netleje, protože radioaktivita zabíjí potřebné bakterie, někteří pavouci nejsou s to tkát klasické sítě, ale jen zmateně natahují vlákna mezi větvemi, apod.

V Zóně je zakázáno sahat na jakoukoliv vegetaci nebo zvěř.

Současné zamoření Zóny

Zamoření povrchových vod převyšuje normu zhruba padesátkrát.

Radioaktivní stroncium 90Sr přestane být v zóně aktivní v roce 2214, celsium 137Cs v roce 2314. Izotop plutonia 239Pu, který je podle odborníků hlavním zdrojem černobylského zamoření, přestane působit za minimálně 240’000 let.

Každý rok radioaktivní izotopy klesnou o cca 1 cm hlouběji do půdy.